Naším domovem za ty roky prošlo snad všechno, co mělo packy, křídla a ploutvičky.
Počínaje morčetem myší, potkanem, křečky, papouškem, andulkou, sarančaty, párem kapucínků, krabem, želvou, rybyčkami, rodinkou zakrslých králíčků a já nevím, čím vším ještě.
Koukněte, jak jsem dlouhý...
Ze všech našich mazlíčků máme konečně doma už jen dva:
starého psa Bobíka
a freťáka Buráka v pubertě...
...a ohebný
Ze všeho nejraději prolézám vším, kam se vejdu.
Nepohrdnu ani kouskem drenážní roury
Dá se v ní zažít spostu legrace, protáhnu si své dlouhé tělíčko a je mi fajn...
A když je té roury o pár metrů víc, správně se zatočí a spojí, pak mám hned co prozkoumávat...
Tohle je moje pískoviště.
Rád tady pracuju, kolikrát s takovým zaujetím, až písek lítá všude okolo.
Problém je pak ale v tom, že se děsně nerad koupu a panička to nechce pochopit.
Pak ale zas provětrám své oblíbené hračky
..a osuším kožíšek
To bych nebyl freťák Burák, abych zas neměl něco za lubem
Právě jsem ukořistil a přepral hračku
Tak a už je moje, jen nevím, kam ji odtáhnu a kde si ji schovám...
Zatím co můj malý kamarád řádí doma, já mám spoustu práce venku
Musím všechno důkladně přečíst na psím chatu
...prozkoumat a očuchat...
...a už to mám...
Ještě prohrábnu kousek, ta myš mi už nesmí utéct..
Ta protivná myš mi zase utekla. A tak doma ležím a přemýšlím, proč mi malá panička říkala, že ze mne udělá štěkanátky, psíčkovou nebo hafburgry, když budu zlobit...
Nevíte, o čem to vlastně mluvila???
A ještě pár opravdu posledních fotek Bobíčka.
9. listopadu 2006 se naposledy rozloučil, olízal s páníčky a šel odpočívat do psího nebíčka.
10.11. v dopoledních hodinách bude mít poslední rozloučení s páníčky na psím hřbitůvku v Bohnicích.
Kolombíčku,
byl jsi náš první pejsek. Prvních půl roku, než jsi k nám přišel sis asi taky užil dost zlého. Nezapomenu na tvé vyplašené oči, když jsem tě prvně viděla.
Pamatuješ? Vyhlídnul sis mě a zalezl ke mně do
spacáčku,jako bys k nám patřil už odedávna. Pak jsi s námi prožil krásných 12 let. Byl jsi nejůžasnější pejsek na světě. Každého jsi poctivě vítal, donekonečna olizoval a zdokonaloval své žebravé pohledy do talířů. S tebou byl svět krásnější a bohatší. Pamatuješ, jak jsi spadl ze skály ještě jako malý kluk? Vyštěkával sousedovic Badyho a chytil ses s ním pod krkem? Hlídal nedopatřením otevřený byt a nikoho z cizích nepustil ke dveřím? Ano, bránil jsi páníčky...byl jsi jedinečný chlapík. Pak přišla nemoc a tys bojoval až do konce. Statečně jsi bojoval, ale bylo vidět, že ti už síly na boj nestačí. Dnes máme Bobíčku doma slzavé údolí,moc nám chybíš...Byl jsi a stále jsi naša zlato a miláček.
Prožili jsme s tebou všichni spoustu krásných let a za to ti děkujeme!!!
Vím, díváš se na nás z psího nebíčka, jsi stále v našich srdcích...a moc nám chybíš. Dnes večer s námi nebudeš spát...je tu po tobě pusto a prázdno...
Pietní park v Bohnicích
Poslední rozloučení páníčků s Kolombíčkem...
v pátek 10.11.2006
v 10.00 hodin